Krvavou čapku blázna pozvedám
na místo číše, jíž jsem dříve zvedal,
do tajů věčna směle dohlédám,
když v prachu dne jsem marně Štěstí hledal.
V zástupy házím vyschlé srdce své
– pro vlky jistě kořisť tuze chudou –
a nemám víc, než pěstě sevřené
a čapku blázna s rolničkami, rudou...
Pierot tančí kankán šílený
před tváří všech, kdo v blahobytu tuční,
pierot volá lidské hyeny:
hyena a smrt jsou prý nerozluční...
Vesele! Hurá!! Bludičky nás zvou
za noci letní tančit nad bažinou,
kde vystrojí nám slavnost nádhernou
a kde si naše údy odpočinou.
Tam kývá měsíc – hvězdy zardělé,
jak brillianty nad hlavami svítí,
oh, pojďte za mnou, drazí přátelé:
v bažinách budem o rusalkách sníti.
Krvavou čapku blázna pierot
s bravurou na svou hlavu nasazuje –
zní hudba Věčna dle nebeských not
a zástup ku bažinám vykračuje...