Je těžko nepsat rhetorických Ód
a rozvlněných veršů dlouhou řadu
i hudební k nim skládal doprovod,
když přísnou tvář zřím a klassickou bradu.
Zda oslavenci nebude to vhod,
se neptám nikdy, nepřijímám radu,
a odvážně se v cizí bytost kradu.
Hle, mistr mistrů. Mrtev Collona je.
On pro slávu – ne pro nějakou stovku –
Varšavu sklonil svoji pod taktovku.
Svět širý jeho, jenom jeho hraje
od chvíle, kdy Psohlavce, svých Muz sídlo,
dal odhodlaně staré na bělidlo.