Tvář růměnná, vlas bujný, kadeřavý,
opojné mládí z jasných očí sálá,
junácká síla svalstva, symbol zdraví –
toť znaky jsou, jež příroda mu dala.
Hle, toť pan Johanes. On dobyl slávy,
když kytaru vzal, na níž zahrál trala
a staropražský laur dal kol své hlavy,
jež staronové písně skandovala.
Jen ještě starý dům a staré sady k němu
se starým zábradlím starého vodojemu
a může faunem být, jenž Nymfy mladé střeží.
Pak, aby zapomněl na divadelní bědu,
Klub starých Pražanů ho pozve za předsedu
k ochraně portálů, schodů, kašen a věží.