Půl ze šťovíku zroben jsem, půl z jedu,
a proto snad chutnám tak zatraceně
a hořký posměch mám pro smích i bědu,
že mimo líc vidím i obráceně.
Když histriona uložil jsem k ledu,
já básníkem jsem stal se k vůli změně
a jak dřív ústy teď boj perem vedu
a lhostejno mi, stoupnu-li tím v ceně.
Je kurtisánou muza ta i ona
a žádná cenu lidské duše nemá,
jež pro ni zmírá zoufalá a němá.
Jen okamžiků rozkoš sladká, vonná
je mojí touhou. Věčnost k smíchu jesti
tomu, kdo jed vzal za devisu štěstí.