Kdo jsi Pražák s tělem, duší,
kdo o slávu Prahy dbáš,
nastav ústa, oči, uši,
ať uslyšíš, uhlídáš.
Veliké se věci dějí,
lidé pokrok, světlo chtějí,
hnusí se jim tápat v tmách
a copy mít na hlavách...
Provětrati prý se musí
ztuchlina v radničních zdech,
systém pořádku se zkusí
na otrlých konšelech,
korrupci a strýčkovaní,
které pěstovali páni,
nechť zuří a mají vztek,
prý se sáhne na zoubek.
Asanace, elektrika,
plynárna i Littengrün,
staromladočeská klika
prohlednou se proti světlu,
a kde třeba vzíti metlu,
tam se metla přiloží
a co nutno naloží.
Moc je síla – vzdorovati
silou pouze možno zas
a sílu má ten, kdo platí
a kdo zlu chce stavět hráz.
Jsem-li toho vědom cele,
nenávidím nepřítele
a když syt jsem útrap zlých,
setřesu je s beder svých.
Kdo máš rozum, srdce svěží
povinnosti svoje znej
a jak vichr bez otěží
k útoku se odhodlej.
Zalomcujme barabinou
odpornou a nehostinnou,
aby vzduchu, světla proud
mohl do ní proniknout.
Šosáky a parukáře
pochovejme v její zdech,
vyhánějme z chrámu lháře,
kteří šlapou po květech.
Srdcem Čech je zlatá Praha
všem nám milá, všem nám drahá,
proto nutno Čechu – jít
a to srdce zachránit.