Je rozkoš v životě, je rozkoš ve smrti
a touha po věky hladova jest,
ranami, výkřiky nikdo svět nezdrtí,
zoufání černý květ vždy bude kvést.
Šílené radosti smyslných extasí
vždy těla naleznou k slavnostem svým,
je vášeň bez konce, jak moře bez hrází
s pohledem v neznámo vytřeštěným.
Padněme do proudu nazí a žízniví,
na vlnách života lze chvíli být,
dědičná sblížení, dědičné protivy
v akordy vítězné lze proměnit.
Krev srdcí vypijme, jed duší spálen již,
poslední zbytky sil dejme si jen,
nadarmo, ženo má, ku břehu pohlížíš –
tam, k Bohu, nevzletí ďábelský sten.
Jsou vlny nad námi, jsou vlny pod námi,
zmítaná těla se vášnivě chví,
zahynem, zahynem líbáni hvězdami
vítězní, vůlí svou zatracení.