Co Aristofan dosáh' slokou žhoucí,
co Leonardo zmohl štětce hnutím,
co Rodin doved' do mramoru vtlouci,
je možno také smyčce napřáhnutím...
Vždyť Zenithem je život všemohoucí
vzbuzený šeptem nebo vykřiknutím,
z mrtvého dřeva v nesmrtelnost jdoucí
dech vzkříšení, jejž mrtvým duším vnutím.
Toť jasný líc. Však na rubu je smutek.
Impresario po svém tourné upek'
tam za mnoho, tam za míň, jak se dalo.
A v jeho ruce sláva, zlato, štěstí,
pád genia i možnost výš se vznésti,
aby se tak či jinak vydělalo.