Jsem chudý akrobat, jdu po života laně
a moje kozelce se časem také líbí,
když kráčím zahalen kams k Nesmrtelna bráně
za malý honorář, jejž principál mi slíbí.
Zástupy pode mnou se zatajeným dechem
krok každý sledují vyboulenými zraky,
vzdech můj jde dolů k nim a dále strašným echem
a praví: ubohý – je nejvýš pod oblaky.
Oh, tuční krtkové, oh, zpropadený dave,
tvou duši nechci znát v své akrobatské pýše –
pukrle udělám dojemně usmívavé,
až konce dospěji té krkolomné výše.
Jsem chudý akrobat vysoko v oblacích
a vy jste – dobráci, zmámení silou chtění,
bych náhle falešně do výše ruce zdvih’
a padl na dlažbu k sensaci ukončení.