Byl starý mistr. Byl a ryl a ryl.
Nenávist k lidem třásla jeho rukou
a všechnu trpkost svoji v obraz skryl,
jenž vykoupil svou nejstrašnější mukou.
Říkali jedni: to je nový styl.
Říkali druzí: Kéž ho někde stlukou.
Říkali třetí: Však ten model žil
a jeho ruce do bran věčna tlukou.
Jen obraz mlčí. Trpce usmívá se
a Mefistofla posměch rty mu křiví,
jak říkaly by: dnes ne – vždyť jsem živý.
Zemříti nutno k poznání – jak zdá se.
Však dříve vy! Chci kartu vaší přebít.
V Hamletu moci – být anebo nebýt!