Řekla jsi mi, abych hvězdy
na obloze počítal
a když devět napočítám,
abych sobě něco přál,
že se splní moje přání
v devíti hvězd plápolání,
a já hleděl na oblohu
z tmy, v níž jsem u tebe stál.
Chvěly se a mihotaly,
samá zář a samý jas
a já šeptal: Jedna, dvě, tři
a vyhlížel další zas,
pak, když jsem je znovu sčítal,
sedm jsem jich napočítal,
když jsi na mne pohleděla,
až mně selhal zrak i hlas.
Dvě hvězdy, jež scházely mi,
těsně u sebe jsem zřel
a jich žár tak spaloval mne,
že div jsem v něm neumřel,
a ty hvězdy, oči tvoje,
chtěl jsem, aby byly moje,
a to přání splnilo se,
než den křídla rozestřel.