Za chaloupkou kvete mák
v rudých chomáčích,
před chaloupkou do oblak
hledí liljí sníh
a v chaloupce na postýlce
bílá těla v rudé chvilce
spojují satana s bohem
v jeden krásný hřích.
Když se okny podíváš,
mák a lilje zříš,
kytičku do vázy dáš
a uděláš kříž,
potom, když už touhou chvíš se,
na postýlce pomodlíš se
za satana i pánbíčka
třikrát otčenáš.
Až mák s liljí odkvetou,
ty dál budeš kvést,
tisíckrát ti rozkvetou
touhy v záři hvězd
a ta malá chata v lukách
nezví nic o lidských mukách,
pokud bude v sobě skrývat
to, co tebou jest.