Má panenko zlatooká,
dnes se rozluč s rozumem,
nechci ho víc jako soka
na cestičce, kterou jdem.
Jenom srdce vezmi sobě,
bych je vzíti mohl tobě,
až se k sobě přivinem –
tam, kde něžně šeptá vřes:
vzleťte, šťastní, ještě dnes
opojeni žhavou láskou
vzhůru, do nebes.
Má panenko černovlasá,
léto plane do dálí,
květy voní, skřivan jásá
a krev volá halali –
Ty slyšíš mé srdce tlouci
a já zase hlasy zvoucí,
abysme se objali –
tam, kde něžně šeptá vřes:
vzleťte, šťastní, ještě dnes
opojeni žhavou láskou
vzhůru do nebes.
Má panenko roztoužená,
svoje amen řekni již,
za okamžik, jako žena
do nebíčka zamíříš
a jak budem spolu v ráji,
andělé nám zazpívají
píseň, o níž stále sníš
tam, kde něžně šeptá vřes:
vzleťte, šťastní, ještě dnes
opojeni žhavou láskou
vzhůru, do nebes.