Rozepni ruce své k oblakům,
když touhou tělo tvé stůně
a vzdej se zářivým slunce rtům,
líbána pocely vůně.
Do květů, v zeleň trav tělo dej,
šílená horoucí mukou
a pak mne potichu zavolej
a hledej svou bílou rukou.
Najdeš mne v pestících květů všech,
můj oheň ve slunci hude,
najdeš mne v duše své záchvěvech,
ve vzduchu, v travinách, všude.
Letní den vezme nás v náruč svou,
vichřicí plachty se vzdují
a já spit krásou tvou vášnivou
zázračně tě pomiluji.