ČAJOVNA.

Staněk Čínu v malíku měl, Japonsko má Hloucha zas a že době porozuměl, vybral květy vzácných krás

z Vr-šo-vic i ze Žiž-ko-va – naučil je dvě tři slova a když k tomu boudu měl, hned čajovnu otevřel.

Kiki v pravo, Niki v levo, dvě „skutečné“ do prostřed a už z toho jde na jevo, že jsi v zemi sakur hned –

u černé, u žluté, rudé, česky domluvíš se všude, jen když poručíš si čaj a zazpíváš baj-kaj-laj.

Japonky jsou dívky prosté – vždyť se v baaru učily, s každým každá snadno sroste na dlouho i na chvíli,

podle mince lásku cení všude ženské pokolení, bez ní tili – vantili. Jubilejní obchod tedy

s průmyslem jsou krásný štít, za nímž láska taví ledy a zlepšuje apetit. Proto křivý, jako rovný

zajdi s chutí do čajovny dálný východ velebit. Naga – saki, – Čiři – čáry krajem broskví prý se zvou,

Kiki – Anna, Niki – Máry nás broskvemi častujou. Ale zůstat v jejich léči to je žluté nebezpečí

před tebou i za tebou. Pamatovat proto třeba na poslední věci víc – lepší voda je a chleba

než Japonka z Vršovic. A když už chceš poznat gejši, dbej toho, ať nejsou zdejší – ať jsou aspoň z Čakovic.