Házejme kameny po hlavách drahých svých
a jedu nalijme v poháry jejich směle,
v giganty vyrostem rozměrů nesmírných
s despektem hledící dolů na trpitele.
Plameny soucitu necháme vyhořet
a půjdem studení širokou cestou žití,
a výsměch cyniků, když na rtech našich zkvet’,
budeme kletby jen ve slabé duše hřmíti.
Zjasníme noci své prudkými vášněmi,
kult těla vítězný rozzáří touhy naše,
výčitky minula v rozkoši oněmí
a studu smutný pták skryje se kamsi plaše.
Budeme sobečtí znajíce sebe jen,
po hlavách odpůrců kameny házet budem,
a přece vysníme nádherný štěstí sen
v šíleném objetí v úkrytu našem chudém.