Hle, dumná tvář a oko modré, snivé
a tílko štíhlé jak peň jedle mladé.
Podivná touha do duše se krade
podlehnout k němu vášni prudké, divé.
Žel, daleká je cesta do Ninive
a dřív než noc své stíny na zem klade,
on usíná, nebo do divadla jde,
by zaholdoval muze skotačivé.
Je ideální – vždyť je řiditelem,
je poetický – důkaz dán je tělem
a na sebe on zapomíná vždycky.
A umění? Už tenkrát se mu kořil,
když Čtyřokého na Smíchově tvořil
a mazanost mu vzal pro svůj běh lidský.