Čtenáři, pohleď, to je Alois,
železo staré... Řekni, kdo pak tys?
Čím do věčnosti zapsal's svoje jméno,
jak ono, které nahoře je čteno?
Pohladil's něžně duši lidskou kdys?
Tvým smíchem zmizel zachmuřený rys?
Vyvolal's hrůzu, slzy, znáš knížecí léno?
Jen silným je to možno, dovoleno.
Železo staré... Směšná historie
jen u nás možná. Což jsou silní staří?
Což není krásnějším než máj vždy září?
Však v Dánsku kdesi, cosi vždycky hnije,
dí melancholik. Mládí chce mít rabatt.
Nu, jednou budem špendlíkama hrabat...