V bezuzdém rozmaru své vtipy dělal, hrál,
širokým publikem uznaný smíchu král,
až posléz udělal přes Vltavu skok malý,
kde s klidem anglickým mu jaksi tipec vzali.
Inu, je taký svět. Stůj každý, kde jsi stál
a kde jsi na skráně svou snítku lauru vzal
a buď vždy přítomna utěšeného dbalý,
neb čerta člověk ví, co dají – ideály.
Vždyť stejně živůtek se dohrá, dotancuje
a s koncem slávy je též konec směšných pranic
a člověk uvidí, že nezbyde zde pra nic.
Že zaplacený smích jen pro okamžik tu je
a smutný Harlekýn, že stranou žití stojí
s raněnou dušičkou a sešlou maskou svojí.