Neklaď ty přítele sobě,
Který pochlebuje tobě,
A v oči tě pěkně chválí,
Rovná tě cýsaři, králi;
Klobouček před tebou smýká,
V mnohém se čistě zaříká,
Mluví skrze usta svatá,
Coby ukrojoval zlata;
A jak od tebe odejde,
V jiném zas způsobu vzejde,
Podá třebas y vidliček,
Jsa převrhlý pochlebníček.
Ještě se bude y smáti,
Že se dal před tebou znáti,
Jakoby byl tvým přítelem,
Smrdě skrz kůži fortelem.
O tobě dobře nepoví,
A jestli něco málo ví,
Mnohém to více rozšíří,
Udělá hned ze dvou čtyři.
Protož ty nevěř každému,
Mluv pravdu bližnímu svému;
Neb každý člověk pochlebník
Jest potajemný vražedlník.