Zřel jsem každou neděli
milenku svou krásnovlasou,
líbal jsem jí čelo, rty,
kochal jsem se její krásou.
Zřel jsem každou neděli
milenku svou růžolící, –
její zjev bych přirovnal
ke krajině při měsíci.
Zřel jsem každou neděli
milenku svou snivě něžnou,
celoval jsem vášnivě
její lepou šíji sněžnou.
Dnes své milé neuzřím,
srdce mé jest plno sváru,
neb mou milou pojala
tvrdohlavost do svých spárů.
Tvrdohlavost zlolajná
naši čistou lásku kalí,
jako mraky přes blankyt,
v jarní kraj když letí z dáli.
Tvrdohlavost mrazivá
zničí naše mladé štěstí, –
mrazem hyne bílý květ
na zelené ratolesti...
Vzdorovitá milenko,
chceš-li slouti láskou mojí,
do vln řeky hukotné
vzdorovitost vrhni svoji!