Já vidím Tě, jak dumáš u klavíru,
jak z dřeva, ze strun kouzlíš tóny,
a slyším té Tvé mladé duše stony,
jak plují s písní v harmonickém míru.
O slyším Tvoji Musu, Tvoji Lyru,
jak hučí, lká se hřbitovními zvony,
ba slyším želet ty Tvé bolné nony,
neb hledáš jako Lenau boha, víru.
Ty toužíš v hvězdách najít Tvůrce světa,
a písní rozehnat chceš s čela vrásky,
s ní bouřit ze snů věky, prchlá léta,
s ní hory strmé drtit v malé částky,
neb znát chceš, člověk bůh-li je, či sketa;
Ty toužíš pravdu znát?.. Jdi, ptej se lásky!