O živote, ty nekonečný lásky zdroji,
ty veliký a hrůzně dlouhý boji,
ty’s jako orel v letu,
jenž k mrakům valným hrdě krouží,
a křídly vesmír objímá
a k slunci, k hvězdám, k luně touží.
O neseš se jak vichr velký, bouře divá,
a vlníš se, jak když si chorál zpívá
o minulosti moře!
A vír tvůj lidstvo ze snů ruší
a nepřeje mu klidně snít, –
jen dno tvých vln klid přeje duši...