Pln bolu, hoře, roztrpčení,
k zašlému zírám zpátky,
a vzpomínám si všechněch snův,
po nichž již v srdci stopy není,
jak přelud byl to krátký!
A myslí mojí prchlé chvíle
jak obraz jara tanou,
a v modru mizí strmých hor – – –
Ó, kde jsou moje sny a cíle, –
kdo utiší mou duši rozervanou?!...