Dnem dnešním dožil jsem se dvacátého roku! –
Co smutku zašeřilo moji duši,
co bídy zjevilo se mému oku,
a kolik ran má duše v příštích dobách tuší!
Buď s Bohem, moje mládí, jaro mého žití,
já zřím Tě před sebou, jak hrst svadlého kvítí!
Mým údělem jsou pouta starých žalů,
a v odříkání kráčet k svému ideálu...
O jaro žití, rci mi, číms mi bylo vskutku,
vždyť místo radosti vždy vrhalos mě do zármutku!...
Já čistě snil a přírodou jsem cudně bloudil,
leč místo jasu dne Bůh mračnou noc mi soudil!
Tys hrobem bylo všech mých snův a cílů,
Tys ničilo můj rozlet, nadšení a sílu,
Tys o lásku mě oloupilo jasnou, –
a kudy nyní jdu – tu pouze hvězdy hasnou! –
Ty ani druha nepřálo si duši mojí,
však já vše tiše vzal, co vyšlo z ruky Tvojí!
Přes všechna zklamání jsem ve vítězství doufal vždycky,
neb v Naději a Víře kotví život lidský...
Tak s Bohem buď, o jaro mého žití!
Já musím v boj – za Svobodu se bíti!
Já s nahým mečem musím na krvavé pláně,
tam vavřín vítězný mé zdobit bude skráně! –