O Lásko, květe člověčenstva,
o Lásko, jasný světe jasných hvězd,
Tys nebem citů blažených,
neb duše Láskou teprv duší jest.
O Lásko velebná, já kořím se Tvé Kráse!
Tys mnohé zničila, a mnohé vedlas k spáse;
Tys vonná jako jarní slunné ráno,
Tys všeho počátek, a všechno Tebou vykonáno!
Tvým oltářem jest přátelství a zpěvy;
Tvým rájem blaženým jest úsměv mladé děvy.
O Tobě člověk sní, a ptactvo písně pěje,
Tys bouřný oceán, jenž hvězdami i zemí chvěje!
A všechno tvorstvo, jemuž v nitru srdce bije,
jen pro Tebe a Tebou věčně žije...
Tys harmonie harmonií všech,
neb v paláci i v chaty zachvíváš se zdech.
A nebýt Tebe, Lásko živodatná,
co člověku by byla lidská duše platna?
Tys duší jedinou – Tys duší Všehomíra,
neb v Lásce člověk rodí se, a Láskou – neumírá ! –