O Muso nebeská, k Tvé poctě toužím pěti;
má Píseň k trůnu Tvému v nadoblačno letí! –
Za bouří vichřivých, kdy stesk jsem v srdci cítil,
kdy Osud lavinou se na mou bytost řítil,
mé myšlenky a vášní světy dravé
vždy letěly k Tvé tváři usmívavé...
Za luny svitu – žhavé blesku záře,
jak dítě matce patříval jsem do Tvé tváře.
A zle když bičoval mě osud krutý,
když lidský smích v mém nitru rodil rmuty,
tu jedině Tys mojí těšitelkou byla,
Tys zmučenou mou duši obrodila! –
Zpěv přítomný jest prchlé Mládí – zašlý život můj...
Ó zavzni, Písni, již, leť krajinou a jarním vichrem duj! –