Zde, pod vlnami hučnými, tvůj hrob!
Nad tebou nikdo nezalkal
a slzami tvář sinou nezkropil,
ni neobjal tvou hlavu sledně,
jen vlny šumné, vlny vířivé
tě v náruč obejmuly ledně!
Přes hrob tvůj věčně burný, ropotný
se místo písní o lásce
vždy budou valit vlny mrazivé
s tou písní žalostnou a chladnou,
a květy jarní na něm nevzpučí,
než také na něm nepovadnou!
Jen v nocích tichých, v nocích májových,
až vzejdou světy dálných hvězd,
tu bude luna nořit ve tvůj hrob
své oko tajemné a jasné,
jak tehdy, když jsi ještě neznala
ten bol, kdy hvězda lásky hasne!...