Umřela Píseň na rtech básníka,
a na nebesku hvězdy pohasly,
za rakví z lidí nikdo nekráčel,
jen andělové za ní tiše šli.
Po každé straně sedm andělů
šlo tiše s hořícími svícemi,
a před rakví šli andělové dva,
zdobeni jsouce krvavými růžemi.
Sta andělů za rakví tiše šlo
a každý liliji měl v ruce své,
a k výsotám se nesly povzdechy
tak nyvé, hluboké a žalostné.
A k světům výsostným a nadzemským
andělé s mrtvou Písní brali se,
a po všech cestách, kudy tiše šli,
zem vůní zpívala, a hory zelenaly se.
Noc byla májová, milostí dýchal svět,
a májovou tou nocí tiše průvod spěl,
leč lidé spali pustý, temný sen,
a pohřeb Písně nikdo neuzřel – – –