V srdci mém žil obraz ženy, již jsem z duše miloval,
za vidinou duše svojí na pouť světem jsem se dal.
Širým světem putoval jsem za přízrakem duše své,
ale s tou, již zbožňoval jsem, nesešlo se srdce mé.
V zahradách a hájích vonných hledal já jsem Lásku svou,
veliká jsem prošel města se svou duší zamlklou.
Na pobřeží modrých moří bloudíval jsem sám a sám,
a mé Sny a Písně lásky tiše spěly k výsotám.
Na Zelených Horách jasných o Lásce jsem přemítal,
tichým Snem a tichou Písní tlumil jsem své duše žal.
Tisíce jsem spatřil očí, chtivých očí šumných žen,
pouze té jsem nikdy nezřel, již jsem dal své srdce v plen...
A tak letím světa plání s nesplněnou Touhou svou:
květy mrou, a vadnou písně, pouze Věčné Touhy nehynou!