O duše, neteskni
a ztiš se, nespílej světu,
a všechen žal a touhy své
na hrobech vlíbej vzešlému květu!
Své city vlíbej též
těm květům ubohým, svadlým,
a tísně, hoře, bědy své
těm listům žlutým, se stromků spadlým!
A vše, co v nitru tvém
tě hněte, bolí a tísní,
to nechť se s květem pohrobním
v zelený vavřín zaplete písní!