Často – často vzpomínám si,
milenko má na Tebe,
přečasto, ach, dívávám se
za večera na nebe.
Za hvězd svitu, milenko má,
bloudívávám krajinou,
vzpomínky na shaslou lásku
mojím srdcem lehce dmou.
Nocí slýchám písně zníti,
jež jsi ráda zpívala,
a v mých prsou probouzí se
všechna vášeň bývalá.
Vzpomínám si na ty chvíle,
když jsem líbal ústa Tvá,
když nás v létě po soumraku
zaskočila v hájích tma...
Andělské Tvé tělo bílé
vonělo jak jara dech,
miliony vonných květů
dýchalo Ti na ústech.
Tvoje tělo jako struna
na viole chvělo se,
prudkým rytmem vlnilo se
tělo Tvoje bělostné...
Těla naše ohněm lásky
temnou nocí hořela, –
naše Vášeň jako obět
v náruč Bohu letěla! – – –