Samota a odloučení
jediným jest královstvím mým,
Samota a odloučení
jedinou jest říší mou!
V samotě a odloučení
rost jsem jak dub na pustině,
v samotě a odloučení
básnil jsem a trpěl jsem...
V samotě a odloučení,
pod Křížem svých vlastních strázní,
klečíval jsem v dlouhých nocích,
učil jsem se odříkání.
V samotě a odloučení
vydávala duše květy,
rodily se v duši písně,
letěly mou duší sny...
V samotě a odloučení
sílil jsem jak dub na skále,
v samotách jsem sečné zbraně
v žáru vlastní krve kul!
V samotách a odloučení
krvácela bytost moje,
v ústraní a odloučení
prýštila z ran horká krev. –
V samotách a v nepoznání
naděje v mé duši hasly,
naděje mé jako hvězdy
shasínaly v duši mé.
V úkrytu a v opuštění
mrtvé sny a doufání má
mrazily a tížily mne
jako hora ledová!
V samotě a odříkání
ztroskotanou loď svých Přání
uchystal jsem k novým plavbám
na dalekou mořem pout...
Samotna a opuštěna
loď má pluje ocelová,
bezestrašně loď má brázdí
širý – valný oceán! – – –