Tvůj měkký hlas zachvívá duší
jak zasněný zvuk violy;
v mém nitru jako v symfonii
neklidné víří trioly.
Mým srdcem zmítá rytmus triol,
když rozjímám, co mohlo být, –
proč Osud kázal srdci mému
s Tvou bytostí se rozloučit?!...
Jak měkká hudba snivých viol
tvůj hlas v mé duši stále zní,
když líbal jsem Tvých očí světlo
a vydech s Bohem poslední! –