Pták zpíval na sněti,
tak smutným hlasem,
jak když nám odletí
vše s mladým časem
za vody, za hory,
za háje, za bory.
Pak křídla vykroužil,
jakoby k letu,
jakoby zatoužil
do širých světů
za vody, za hory,
za háje, za bory.
A nes se k výsotám
vždy výš a výše,
v krajiny daleké,
v neznámé říše
za vody, za hory,
za háje, za bory.
A zmizel navždycky
v oblačné výši,
jak mizí duch lidský
v neznámé říši
za vody, za hory,
za háje, za bory.