Proč nelze obejmout vás všechny,
zulíbat vaše čela jasná,
zulíbat vaše vlasy vonné,
zulíbat všem vám rty
a zlíbat vaše mladá, vonná těla, –
proč nelze všem vám líbat rty a tvář a úběl čela?
Ó ženy mladé, pýcho mužů,
vy jevíte se zraku mému
jak pestrá louka – louka vonná,
na níž se sluní květů říš,
a zmámen vůní – vůní louky oné,
všem zlíbal bych vám oči, rty a vlasy vonné!
Ó ženy mladé, hvězdy mužů,
vy krášlitelky našich srdcí,
jež zdobíte a zjasňujete
života pustou noc,
když v srdce naše vniká vaše záře, –
proč všem vám nelze zlíbat rty a tváře?!
Proč nelze obejmout vás všechny
a k srdci přivinout
a kochat – líbat – k ňadru vinout
a celovat a líbat zas...
Ó ženy mladé, pestré květy jasné,
já líbám vaše rty a oči krásné!
Ó ženy krásné, ženy mladé,
vás oslavuji svojí písní,
na zdraví vaše prázdním pohár,
na zdraví krásných žen,
a v myšlénkách vám líbám čela
a líbám rty a vonná vaše těla! –