O ptáci, leťte v širý svět
a najděte si kraje,
kde není konec máje,
kde nepomíjí nikdy květ,
kde není bouří, stesků,
ni mraků na nebesku.
O leťte, leťte v širou dál,
než chladné, bílé sněhy
přikryjí hájů něhy,
než mrazu žhoucí pal
ty vlny, jež se pění,
v kry ledné, mrtvé změní!
O ptáci, vy mně obrazem
se zdáte duše býti,
neb ona v jaře cítí
a v zimě prchá před mrazem,
kde sklenuty jsou luhy
obloukem míru – duhy.
Leč v kraje ty, kde lásky dech
a radosť vane pouhá,
jest cesta příliš dlouhá,
a z lidí vždy je více těch,
jenž, dříve než je zřeli,
své oči uzavřeli...
O ptáci, leťte v širý svět
a najděte si kraje,
kde není konec máje,
kde nepomíjí nikdy květ,
kde v nitru láska věčná
jest píseň nekonečná!