V čas mládí svého bych se vrátil rád,
kdy bezstarostně bloudíval jsem háji,
kde lesních bystřin jemně snivý spád
dojemné písně šuměl vůkolnímu kraji.
Ó mládí, dobo čarná,
já do náruče toužím zpět
svých mladých let –
leč, touho má, jak’s marná!
V čas mládí svého bych se vrátil zpět
a znova chtěl bych pět a sníti,
chtěl zapomnít bych všechněch strázní, běd,
jež moje vratké srdce cítí.
Ó mládí, dobo čarná,
já do náruče toužím zpět
svých mladých let –
leč, touho má, jak’s marná!
Ó mládí, k tobě pnou se ruce mé,
po tobě srdce moje nyje,
neb s tebou Naděj’ – družku duše své –
jsem ztratil na vždy – těžká zem ji kryje...
Ó mládí, dobo čarná,
já do náruče toužím zpět
svých mladých let –
leč, touho má, jak’s marná! –