Buď zdráva, Povrchnosti,
ty králko mělkých hlav,
tys chrámem, který hostí
v svém nitru sprostý dav!
K tvé poctě zvučí lyra,
k tvé chvále cinká rým, –
ó běda! tato země širá
jak směšným královstvím.
Vše nepoctivé, mělké
se kryje za tvůj háv,
leč to, co v pravdě velké,
to zdeptá nízký dav.
Tys bohem běd a žalů,
neb otrok, kněz i král
se brodí ve tvém kalu,
tys luzy ideál!
Ó kraluj, králko bdělá,
od věků do věků,
by dále pouta hřměla
na rukou člověku!...