Pod širým nebem jest můj volný chrám!
Tam chodím, abych o volnosti snil,
bych o bratrství písně spřádal,
tam chodím, abych o člověku snil,
jenž stvořen, aby otročil a strádal!...
Pod širým nebem jest můj volný chrám!
Jen tady volné jesti srdce mé,
jen tady duch můj k výším spěje,
neb o svobodě, lásce, bratrství
se ve přírodě chrámu nejlíp pěje.
Pod širým nebem jest můj volný chrám!
Čím voda svěcená jest hlavě mé,
čím voda ta, již člověk světí?...
Zde, popatř na pole, na louky patř
a na všem uzříš božskou rosu lpěti!
Pod širým nebem jest můj volný chrám
a každá hrouda jest mou svátostí!
Zde lze mi volně myslit, sníti...
Mým bratrem jeví se mi zpěvný pták,
mou sestrou každá tráva, každé kvítí!
Pod širým nebem jest můj volný chrám,
a chrámu toho volným knězem jsem!
Zde, bratři, pohrobme své strasti!
Je štěstí býti volným člověkem
a všehomíra chrámu býti částí! –