Tak často z hlubin duše své
zřím nořiti se nudu,
na cestách mojich šero je,
dny trávím v pustém trudu.
Vše, čím mě Život obmyslil,
jsou písně, sny a hoře,
jsem jako plavec, jehož loď
mu potopilo moře.
Jsem plavec, který ztroskotal,
a hledá Novou Zemi,
jenž ví, ze v bouři zahyne,
a přec se kochá – nadějemi! –