Mé ňadro jest jak moře valné,
mé ňadro jest jak moře bouřlivé,
mé srdce stíhá cíle dálné –
ach, k čemu porovnal bych srdce své?
Mé srdce lodi podobá se,
jež krajům v náruč spěje neznámou,
jež v měkkou náruč spěje Kráse,
kde v míru spočinul bych s duší svou.
Však vůkol pusto – vichry vanou,
a v hloubi nitra bouří pláč a kvil – –
Ó, kdy as světla na obzoru splanou,
jež věštit budou Novou zem – můj cíl?!...