Z širých dálek zapadají písně do snů mých,
a já tuším, že to písně z dálek tajemných.
Hvězdnou nocí znějí písně, letí v duši mou,
z širých dálek letí písně noční krajinou.
Naslouchám těm cizím písním z dálek neznámých,
přemítám a uvažuji o mrtvých snech svých.
Zdraví mě to shaslá srdce z dálné říše hvězd,
či to pozdrav svadlých květů se zavátých cest?
Je to pozdrav vonných hájů Jihu slunného,
nebo jsou to těžké vzdechy Moře mrtvého?
Je to pozdrav ostrých vzdechů – vichrů severních,
nebo z parků zašeřených milenců to smích?...
Naslouchám a písně znějí jako fléten dech,
znějí jako slova lásky na kvetoucích rtech.
Znějí písně, zapadají v duši zasněnou,
vlahé, teplé harmonie letí němou tmou.
Z širých dálek harmonie znějí do snů mých,
Nové Písně letí k duši z dálek tajemných...