Chop zbraně se a kráčej v boj,
kde mečů seč a ropot děl,
a nitra svého nepokoj
i srdce stesk i srdce žel
spni zapomnění řetězem
a chtěj být vítězem!
Vyrvi se matce z objetí
a opusť mužně otce dům,
a zbraň, z níž zhouba poletí,
přitiskni ku svým chladným rtům,
a srdce spoutej řetězem
a chtěj být vítězem!
I lásky opusť květný sad,
kde žhoucí ret se pojil s rtem,
kde celé noci častokrát
svou myslí bývals dítětem;
vše toto spoutej řetězem
a chtěj být vítězem!
A prapor vytyč v onu říš,
kde trůní světy jasných hvězd,
a bojuj, pokud neuzříš
otrocká pouta z lidských cest,
vše bludné spoutej řetězem
a staň se vítězem!
A svobody až první vznět
se bude světem šířit zvěsť,
pak ber se ve vlasť svoji zpět
a vyřkni: „Bojům konec jest;
čas spoutat zbraně řetězem –
jest lidstvo vítězem...!“