V úzké vlasti, kamarádi,
s otroky se pouštět v boje,
na Krčence jíti s pěstí,
nesmyslno je a k smíchu!
V úzké vlasti, kamarádi,
nejlépe jest sloužit břichu!
V těsné vlasti, čačtí hoši,
o Svobodě snít a zpívat,
tichošlápky budit k činům,
nerozvážný čin je k smíchu!
V těsné vlasti, čačtí hoši,
semenec jen když je v břichu!
V temné vlasti, moji drazí,
pochodněmi ozařovat
tupým bratřím temná srdce
blouznění jest čiré k smíchu!
V temné vlasti dosti světla,
tuk když hoří bratřím v břichu!
V tiché vlasti se sekerou
do lesů jít kácet stromy,
setlelé a shnilé stromy,
zbytečná je práce k smíchu!
V tiché vlasti jaterničky
nejlépe jest chystat břichu!
V bohumilé mírné vlasti
o Volnosti písně zpívat,
tlusté pulce v loužích plašit,
svrchovaně je již k smíchu!
Tichá vlast má ráda hymny,
v nichž se pěje chvála břichu!
V krotké vlasti ochočené
hřbet nehrbit jako otrok,
ale čelo k hvězdám tyčit,
blouznění jest pouhé k smíchu!
Krčenci nad pyšné čelo
milejší je sádlo v břichu!
V zašeřeném rodném kraji
po bratrské lásce toužit,
o bratrství snít a zpívat,
nepříčetno je a k smíchu!
Rodný krajan nad bratrství
jaterničku cení v břichu! – –