Mí dnové valným tokem plynou
do bezdna, tamo v širopustou dál,
a všechny sny i písně, v nichž jsem lkal,
pod černým křídlem času hynou.
Mí dnové plynou
jak lásky čas,
mí dnové hynou
jak vichru hlas,
mí dnové plynou
a hynou zas.
Mé cíle mizí v širé dáli,
jak v mračnech temných mizí slunce svit,
a v nitru v ledy tuhne všechen cit,
a mysl má se v rubáš halí.
Mí dnové plynou
jak lásky čas,
mí dnové hynou
jak vichru hlas,
mí dnové plynou
a hynou zas.
Ba celý život můj se valí
jak burné řeky rozbouřený spád,
neb nad svou hlavou slyším jenom vát
vír mrazivý a neurvalý.
Mí dnové plynou
jak lásky čas,
mí dnové hynou
jak vichru hlas,
mí dnové plynou
a minou zas...