Když sténá vichr, hučí vichr
a za horami zmírá,
mé nitro bědné, rozervané
se vzpomínkami svírá,
a nade mnou-li nebe pusté,
bez měsíce a bez hvězd záře –:
tu myslím vždy, že Tvůrci patřím
do zamyšlené tváře...
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.