Jak bezhvězdné jsi nebe černá
a klidna jako věčný led!
Co za tebou?... noc nedoměrná;
co před tebou?... Bůh, lásky vznět!
O rakvi, jak jsi všeobsáhlá!
Pojímáš v sebe všechen cit,
jejž nitra lidská, láskou sprahlá,
cítila ve své krvi vřít!
Pojímáš všechny žití trny,
sny veškery a všechen žal,
a tišíš ony burné vlny,
jež Bůh v to lidské nitro dal.
A vzdor, že tebe skryjí hrudy,
jsi nejsvětější chrámů chrám,
neb neznáš lež, ni klam, ni bludy,
tvým Bohem věčný mír je sám!...