Na obzoru mého žití
vyšla jsi jak slunce jasné, –
pohleď na mne, milenko má,
já zlíbám Tvé oči krásné!
Zlíbám Tvoje oči krásné,
zlíbám Tvoje sladká ústa,
neboť láska bez polibků
bez květů je louka pustá.
Po medových ústech Tvojích
duše moje ve snách šílí,
hynu touhou, hynu láskou,
po Tobě, můj květe bílý...
Jediný Tvůj pohled něžný
nezměnil bych za tisíce, –
krásná jsi a ztepilá jsi
jako na oltáři svíce!
Jako svíce na oltáři
svítíš Ty mně do tmy žití,
jako hvězdy na obloze
oči Tvé se večer třpytí.
Jako hvězdy na obloze
krásné Tvoje oči svítí, –
bez svitu Tvých měkkých očí
nemohl bych více žíti!