Jsi plno snův a nadějí
a čarných, snivých bájí,
a bloudíš jako zpěvný pták
po lučinách a hájích.
Ty nejsi mrazům uvyklé,
již každý mrak Tě děsí,
a cit Tvůj bouře rozšumí
jak vichor černé lesy.
A čím dál jdeš, tím bolů víc
Tvé jarní nitro svírá,
a jako v mračnech říše hvězd,
tak cit Ti v duši zmírá.
Ó Mládí, nejjasnější hvězdo hvězd,
jež na obloze svítí,
rci, Sny tvé zda se vyplní,
či v pustý hrob se sřítí?! – – –