Kéž byl bych orlem perutým
a mohl černou, širou zemi
s touhami svými a sny všemi,
i hřmějícího oceánu valy,
rozletem jedním přeletět,
a v cizích vlastech zapomnít své žaly!
Kéž tam bych mohl zaletět
a svoje touhy se sny spřádat,
kde Carlyle musil trpět, strádat,
kde Keats a Shelley zpěvy z lyry loudil,
„Ztracený Ráj“ kde Milton pěl,
a Byron na pobřeží moře bloudil!
Kéž moh bych mrtvé srdce své
u proudů Golfských budit k žití,
na březích moře nové dumy sníti,
pak jistě bol a smutky mé by klesly
do okeánu modře tmavých vln,
však k Slunci by se moje Písně vznesly!